Kapitola 1

15. října 2011 v 19:39 | Draimi_q-.-p_
Lesy se velmocně rozléhali po zemi. Růžové sakury pomalu pouštěly své drobounké narůžovělé okvětní lístky. Opeření pěvci blahobytně posedávali v korunách stromů a prozpěvovali své nejkrásnější sonáty. Lesní říčky spokojeně protékaly čistou přírodou a hravě vtékaly do velkoměsta. Lidé si raději udělali procházku parkem se svými ratolestmi, než aby hodiny stáli v kolonách na větších silnicích a semaforech. Vše bylo klidné a spokojené. No, aby ne. Vládl jim mírumilovný císař, s dobrotivým srdcem. V malých vesničkách to bylo ještě klidnější než ve městech. Z každého koutku září dětská radost a spokojenost. Občas malé děti dostaly vynadáno od rodičů, ale bez toho by z nich vyrostli výtržníci. "One-chan… najdi si mě." "Yuki-chan, tady jsme."hrály si malé, tehdy pětileté, děti na slepou bábu. Když nás hra omrzela a nebavilo nás ani splašeně pobíhat po hřišti, tak jsme házely žabky na pomalu tekoucí, nebo stavěly lodičky z kůry a závodily, která je rychlejší. Když náhodou někdo z nás nemohl jít ven, se smutnýma kočičíma očkama jsme chodili přemlouvat rodiče. To se stalo, když dvojčat, Yuki a Remi, dostaly zaracha, protože přišli o tři hodiny později domu. Všichni jsme přinesli rodičům přáníčko, ale na ně nic nezabíralo. Nakonec nám dovolili dvojčata navštívit v jejich pokoji. To bylo radosti a smíchu. Ve škole jsme byly vzorní žáčci. Vždy jsme měli všechny úkoly i ty nepovinné, jen abychom dostaly dobré známky navíc. Nikdy jsme nedostaly poznámku za špatné chování a už vůbec ne, špatnou známku. Nemohly jsme dovolit, aby někdo měl zaracha. Kde jste viděli jednoho z nás, byly o ostatní. Nikdy jste nenašli někoho o samotě. Byly jsme nerozlučná parta prcků. Až to doby…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 selena--kiki selena--kiki | Web | 15. října 2011 v 19:46 | Reagovat

super :-) a krásný  blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama